Na fakultách s náma většina vyučujících
hrála takovou hru – vy budete předstírat, že jste napsali seminárku, my budeme
dělat, že jsme ji četli. My víme, že je vás tu hrozně moc a všechno se to
přečíst prostě nedá, vy víte, že tolik seminárek by zabilo vola a všechny se
přece napsat taky nedaj. Nikdo na tom netratí, všichni na tom vyděláme (jako
když dáte policajtovi jen pětikilo místo dvou litrů a nevezmete si ty lístečky).
S několika přáteli jsme měli ve zvyku strkat doprostřed prací různé
nevěcné otázky. Nevíte prosím, kolik domácích zvířat žije ve skříni
v místnosti 142? Také si, pane docente, myslíte, že Foucaulta ve
skutečnosti zavraždila izraelská kontrarozvědka? Protože jsme šli na jistotu,
stalo se jen výjimečně (a mně nikdy), že by údajní čtenáři odpověděli. Napadlo
mě tehdy pověsit takový text na web seminárky.cz, odkud tisíce žáků a studentů
stahují své čtenářské deníky, referáty, seminární práce. Zvířata z místnosti
142 by se tak mohla rozlézt po celé republice, neboť ani studenti často nečtou,
co stahují (kromě úvodu a závěru). Možná to ještě někdy zkusím.
Jak se fixluje u kolokvií, na to jsem za
studia mnoho cest nenašel, ale u testů bylo způsobů podvádění šest půlek.
Současné studenty nepřekvapím, ale starší generace, zvyklé na ručně psané
taháčky pod punčochou nebo v penálu, by se nejspíš dost divily.
Velkokapacitní továrny na diplomy jako pražská VŠE mají studentské weby plné
testových otázek zaznamenaných okem mobilních telefonů, které tištěné či na
displejích pomáhají v dalších kolech, neboť řada pedagogů má své oblíbené
znění testu, jež zadává od té doby, co na fakultu přivezli první kopírku.
Institut „přítele na telefonu“ je v době iPhonů u zkoušky víc než jen
kamarád do deště.
Rád se o tom vykecávám s bratránkem z
Anglie. Tvrdím mu, že u nich v Cambridge nejsou samí studenti mravní, co
by ptáčkovi neublížili. Ne, Gaussova křivka křivosti zná všude stejně Dušínů,
Bohoušů i Štětináčů. Oni prostě vědí, že se to nedělá. Nikdo to nedělá, nejde
to a nemá to cenu. Že když poslední Štětináč na Trinity College odevzdal
plagiát, vyhodili ho ze školy. Ne podmínečně. Vyhodili ho, pro podvod, a už ho
nevzali zpátky. Vopravdicky. Nekecám. Je to tam prej navíc ostuda. Na FSV UK by
dostal seminárku zpátky, ať ji napíše znova. Disciplinární komise tam řeší
podobné případy, jen pokud se týkají diplomových prací (Prý už vyrazili
studentku, co dvakrát odevzdala nepůvodní bakalářku, takže pozór, jdou
k vám kuřátka.) Proto se tam může stát, že student odevzdá vedoucímu
semináře referát a nevšimne si, že autorem toho textu, co našel na síti, je
vedoucí sám. Když přinesl druhej plagiát, tentokrát už z jinýho webu,
nedostal za trest zápočet. Na mých fakultách mě naučili, že kdo napíše poslední
noc před termínem práci blbou, je roven tomu, kdo ji ráno stáhne ze sítě a
podepíše. V případě, že si ty texty někdo přečte a odhalí podvod. Pokud si
je jen přečte, je na tom hůř ten první. Většinou ale prolezou oba.
Škola je přece normotvorná instituce jak
vyšitá. Kde jinde by nás teda měli konečně přestat učit, že podvádět se
vyplácí, že to stejně dělá každej, že voni to stejně nečtou? Vždyť to sakra
není těžký, v druhým pololetí jsem přece nedostal odevzdanej už ani jeden
podvrh místo domácí práce (kterýho bych si všimnul, samozřejmě). Ti kluci byli
pořád stejný sígři jako v tom prvním pololetí, jako jsem byl ostatně
v jejich věku i já. Jen si spočetli, že pan učitel používá Google a že se
to nevyplatí, protože „Marťa z toho měl minule fakt tyvole průser jak
sviň, tos neviděl.“ Tak se to pak prostě už nedělalo a hotovo. Ne že by to už
nikdy nikdo nezkusil, jen se posunula norma. Holkám v kabinetě jsem ale
nevysvětlil, že není pětka jako pětka, plagiát jako neodevzdanej úkol. A že
z těch prací, co maj na stole, jich vážně není „jen pár“ z internetu.
Jak bych taky moh, když u oběda kolega doporučuje jedné z mladších
učitelek, kde si může stáhnout ročníkovou práci pro kurz na peďáku. Seminárky.cz,
tam hele najdeš všechno.